Želva a chleba s máslem
Želva a chleba s máslem
želva a chleba s máslem
Jednoho slunečného rána se v parku setkala malá želva jménem Žofka a kousek chleba namazaného máslem, který si říkal Máslík. Žofka byla pomalá, ale houževnatá želva, která ráda zkoušela různé výzvy. Máslík byl zase veselý chlebík, který byl kluzký a neustále se točil na máslové straně.
„Co kdybychom si dali závod?“ navrhla Žofka. „Ty sice nemáš nohy, ale jsi malý a lehký, já jsem zase pomalá, ale vytrvalá. Mohla by to být legrace!“
„Dobrá,“ souhlasil Máslík. „Jsem pro každou švandu! Ale pozor, jsem trochu kluzký!“
Oba si stoupli na startovní čáru, která byla vyznačená na kraji cestičky v parku. Okolo nich se shromáždili další zvířecí kamarádi, kteří chtěli sledovat tenhle neobvyklý závod.
„Připravit, pozor… teď!“ zvolal vrabčák a závod začal.
Žofka se pomalu rozešla, tlapku za tlapkou. Mezitím Máslík udělal svůj první skluz. „Šuuuš!“ projel kousek cesty na své máslové straně, jakoby jel na kluzké skluzavce.
„Hele, ten chleba jede!“ smáli se zvířecí kamarádi. Žofka se snažila udržet krok, zrychlila své pomalé krůčky a přibližovala se k Máslíkovi. Jenže jakmile se dostala blíž… „Fuuup!“ – Máslík zase sklouzl dopředu o několik centimetrů.
„Ach ne!“ povzdychla si Žofka. „Jak ho mám předběhnout, když se pořád klouže?“
„Jsem prostě nepolapitelný!“ smál se Máslík, zatímco se znovu rozjel po trávě. „Podívej na moje máslové kouzlo!“
Žofka si to ale nechtěla nechat líbit. „Jen počkej,“ zamumlala a začala pečlivěji klást tlapky. Chtěla vyčíhnout okamžik, kdy se Máslík přestane klouzat. Pomalu se k němu přibližovala, očima upřeně sledovala jeho pohyb.
„Teď ho chytím,“ šeptala si, když byla jen pár centimetrů od Máslíka. Natáhla krk, aby byla co nejblíž… a v tu chvíli: „Šuuuš!“ Máslík opět sklouzl dopředu a Žofka se ocitla na trávě, lehce zakolísala a narazila hlavou do drobného kamínku.
„Uf, to je těžší, než jsem myslela!“ řekla Žofka, když se vzpamatovala.
Závod pokračoval dál a scénář se pořád opakoval. Když se želva přiblížila, Máslík se rozjel jako po ledě. „He-he, tohle mě nikdy neomrzí!“ smál se Máslík pokaždé, když ho Žofka málem dostihla.
Na závodníky se začali dívat i další zvířecí kamarádi. Veverka Popelka si to nemohla odpustit: „Ten chleba se snad nikdy nedá chytit!“
Žofka se ale nevzdávala. Pokračovala, i když se Máslík znovu a znovu klouzal dopředu. „Když budu pokračovat, možná se něco změní,“ řekla si v duchu.
A taky že ano! Zrovna když se přiblížila k poslednímu úseku trati, kde byl mírný kopeček, Máslík se rozjel dolů s větrem o závod. Jenže najednou se zastavil: „Bum!“ – narazil totiž do hromádky listí a zapadl do ní.
„To je moje šance!“ vykřikla Žofka a opatrně pokračovala kupředu. Kousek po kousku se k Máslíku přibližovala, až ho nakonec předešla. „Ha, teď už neutečeš!“ zasmála se.
„Cože? Tohle není fér! Chytla mě hromádka listí!“ volal Máslík, zatímco se snažil vyprostit z listí, které se mu lepilo na máslo.
Žofka nakonec pomalým, ale jistým krokem překročila cílovou čáru. Zvířátka jásala a tleskala. „Želva vyhrála! Pomalu, ale jistě!“
Máslík se mezitím vyhrabal z listí a rozesmál se. „Dobře, dobře, ty jsi vítěz, Žofko! Ale musím uznat, že to byla pořádná legrace.“
Žofka se na něj usmála a řekla: „Víš, Máslíku, není důležité, jak rychle jedeš nebo jak kluzký jsi. Důležité je, že když se nevzdáš a jdeš vpřed, nakonec vždycky najdeš cestu.“
Máslík sklonil svůj okraj a pokýval. „Máš pravdu, Žofko. Moje klouzání sice bylo zábavné, ale možná jsem se občas až moc vytahoval,“ přiznal.
A tak se z nich stali nejlepší přátelé, kteří se navzájem podporovali. Od té doby si závodili jen pro radost, protože zjistili, že soutěžení není o tom, kdo vyhraje, ale o tom, jak se k tomu postavíš. Žofka jim všem ukázala, že píle a trpělivost jsou v životě mnohem důležitější než rychlost.
A Máslík se naučil, že i když se umí klouzat jako nikdo jiný, je důležité ocenit snahu ostatních. A že přátelství, které vznikne během společné cesty, je tou pravou výhrou.
Víš, z téhle pohádky se můžeme naučit, že není důležité být vždycky nejrychlejší nebo nejlepší. Žofka ukázala, že když člověk vytrvá a nevzdává se, může nakonec dojít k cíli. A Máslík zase zjistil, že není nutné se vždy vytahovat, protože největší radost je v přátelství a společné zábavě. Každý máme své přednosti, a když si navzájem pomáháme, můžeme si věci užít mnohem víc.
Otázky pro děti
Proč chtěla Žofka závodit s Máslíkem?
Jak se Máslík pohyboval po trávě?
Co se stalo, když se želva přiblížila k Máslíku?
Jak se cítila Žofka, když byla na konci závodu?
Co nám příběh ukazuje o trpělivosti a vytrvalosti?
BAVIL TĚ PŘÍBĚH? MÁME JEŠTĚ PÁR TIPŮ NAVÍC!
ÚKOL: Nakresli barevnou skluzavku pro chleba s máslem.
„Závodní překážková dráha“
Vytvořte doma nebo venku krátkou překážkovou dráhu, kterou musí děti překonat. Jedna polovina dětí může být želva (pohybují se pomalu a opatrně), druhá chléb s máslem (mohou jen klouzat nebo se kutálet). Děti tak zažijí, jaké to je pohybovat se jako želva nebo klouzavý chléb. Na konci dráhy si pak mohou děti vyměnit role.