ponožky a jejich šílený nápad
ponožky a jejich šílený nápad
ponožky a jejich šílený nápad
V jednom šuplíku plném oblečení žily dvě veselé ponožky – Puntík a Pruha. Byly nejlepšími kamarády a rády se chlubily svými zářivými barvami. Jednoho dne se ale v šuplíku objevila nová parta – rukavice! Byly krásné, měkké a měly každý prst zvlášť!
Puntík se naklonila k Pruze a šeptala: „Podívej, jak jsou rukavice úžasné! Každý prst má svůj vlastní pokojíček.“
„Ano,“ přikývla Pruha. „My, ponožky, máme jenom jeden dlouhý tunel pro prsty. To je nuda!“
A tak dostaly nápad: „Co kdybychom se staly rukavicemi?“ Puntík a Pruha se na sebe spiklenecky podívaly a rozhodly se, že hned dalšího rána změní své ponožkové životy.
Ráno vyskočily ze šuplíku a začaly svůj plán. „Tak jak to uděláme?“ přemýšlela Pruha a napínala svůj vršek, aby vytvořila prostor pro prsty.
„Musíme se rozděl…“ začala Puntík, ale než to stihla doříct, rozjela se po kluzké podlaze, zakopla o vlastní špičku a narazila přímo do květináče. „BAM!“ spadla na zem. „No, rudy cesta asi nepovede,“ řekla rozpačitě.
„Musíme zkusit jinak,“ přemýšlela Pruha. „Co kdybychom do sebe prostě nacpaly všechny prsty?“
A tak si našly dětské ručičky a začaly na ně skákat. Puntík se natáhl přes celou dlaň a křičel: „Jsem prst! A já taky!“ Pruha udělala totéž. Zpočátku to vypadalo, že by to mohlo vyjít, ale když se děti pokusily hýbat prsty, bylo jasné, že něco nehraje. Prsty se totiž promíchaly uvnitř ponožek jako špagety v hrnci!
„Auuu, to je ale těsné!“ vykřikla Puntík. „A moje pata se teď nějak ocitla na palci!“
„No, to taky není ono,“ povzdychla si Pruha a seskočily z ručiček zpátky na podlahu.
Pak dostaly další nápad. „A co kdybychom si udělaly díry pro každý prst?“ navrhla Pruha.
„Skvělý nápad!“ zaradovala se Puntík a okamžitě začaly dělat díry do své ponožkovité struktury. Nakonec každá z nich měla pět různě velikých otvorů pro prsty. Když s nadšením čekaly, že si je někdo obleče, přišla do pokoje kočka Šplhounka.
„No teda, co jste to provedly?“ zeptala se se smíchem. „Vypadáte jako roztrhané pytlíky!“
„Jsme rukavice!“ křičely hrdě Puntík a Pruha. Ale když se je Šplhounka pokusila nasadit na své tlapky, každý prst sklouzl do díry na jiném místě. „Pffff!“ zafuněla. „S vámi se rukavicemi stát nejde. Jsou z vás jen děravé ponožky.“
Puntík a Pruha se podívaly na sebe a na své roztrhané díry. „Teda,“ povzdechla si Puntík, „to jsme asi přehnaly.“
„Jo,“ přikývla Pruha a prohlížela si otvory ve své látce. „Chtěly jsme být rukavicemi, ale teď jsme jen děravé ponožky.“
Obě ponožky sklesle seděly na kraji šuplíku a přemýšlely, co dál. „Asi to už nikdy nenapravíme,“ řekla smutně Puntík. „Už nikdy nebudeme tak hezké jako dřív.“
„To asi ne,“ souhlasila Pruha. „Ale možná to můžeme nějak zachránit,“ zamyslela se a zvedla se. „Některé věci možná nejdou úplně opravit, ale dá se s nimi něco udělat, když se budeme snažit.“
„Jako co?“ zeptala se Puntík, která už skoro ztratila naději.
„Co když si ty díry prostě přizpůsobíme?“ navrhla Pruha. „Můžeme do nich všít záplaty v pestrých barvách. Možná nebudeme vypadat jako dřív, ale můžeme být veselejší a originálnější.“
Puntík se zamyslela. „Myslíš?“
„No jasně!“ rozzářila se Pruha. „Nemusíme být perfektní, abychom byly skvělé ponožky.“
A tak obě ponožky začaly pracovat. Našly barevné kousky látky a nitě a začaly své díry zašívat. Puntík si vybrala záplaty s puntíky v různých barvách a Pruha zvolila proužkované látky. Nebylo to snadné a chvílemi se jim zdálo, že záplatování je zbytečné. Ale nevzdávaly se.
Po nějaké době měly obě ponožky své díry pečlivě zalátané. Nebyly sice dokonalé, ale vypadaly vesele a originálně. „Podívej na nás!“ vykřikla Pruha, když skončily. „Jsme ještě hezčí než dřív!“
Puntík se usmála a ucítila, jak se jí vrací naděje. „Možná jsme neudělaly všechno správně, ale to neznamená, že se musíme vzdát. Naše chyby nás udělaly takové, jaké jsme teď.“
A tak se vrátily zpátky do šuplíku. Věděly, že nikdy nebudou jako nové ponožky, ale byly spokojené. Vzaly něco, co vypadalo jako nenapravitelná chyba, a proměnily to v něco krásného.
Od té doby se už nesnažily stát rukavicemi ani ničím jiným. Pochopily, že občas uděláme chyby, které se na první pohled zdají jako konec světa, ale s trochou úsilí a snahy je můžeme aspoň zachránit a možná je proměnit v něco ještě lepšího.
„Jsme ponožky, plné záplat, ale hřejeme nohy dál!“ zpívaly si radostně, protože věděly, že je lepší přijmout své chyby a udělat z nich něco nového, a hezkého, než se jich vzdát úplně.
Je v pořádku občas udělat chybu. Puntík a Pruha se snažily být něčím jiným a dopadlo to jinak, než čekaly. Ale místo toho, aby se vzdaly, vzaly své chyby a proměnily je v něco hezkého. A tak je to i v životě. Když se nám něco nepovede, nemusíme být smutní. S trochou úsilí a trpělivosti můžeme z chyb udělat něco nového a naši přednost.
Otázky pro děti
Co chtěly ponožky Puntík a Pruha udělat?
Jaké problémy nastaly, když se snažily stát rukavicemi?
Co si ponožky uvědomily na konci?
Jak podle tebe mohou ponožky být zajímavé, aniž by měnily svůj účel?
Co bys poradil/a ponožkám?
BAVIL TĚ PŘÍBĚH? MÁME JEŠTĚ PÁR TIPŮ NAVÍC!
ÚKOL: Nakresli ponožky s veselými záplatami, které zdobí jejich „ponožková“ těla.
Hra:
„Ponožkové divadlo“ – použij staré ponožky a vytvoř si vlastní postavičky. Hrajte si na různé příběhy, které ponožky prožijí.