pes, co chtěl být kočkou
pes, co chtěl být kočkou
pes, co chtěl být kočkou
Na kraji vesnice stál malý domek a v něm žili pejsek Fido a kočka Micka. Fido byl veselý pejsek s velkýma ušima, který měl všechny rád. Micka byla elegantní kočka s dlouhým ocáskem, která se uměla pohybovat s ladností a elegancí. Fido si vždycky myslel, že Micka je úžasná, a tajně si přál být jako ona.
„Jé, Micko,“ povzdechl si jednou Fido, když Micka ladně přeskakovala plot, „ty jsi tak elegantní! A když mňoukáš, všichni tě poslouchají.“
Micka se zastavila, zavrtěla ocáskem a zamrkala. „No, Fido, já jsem prostě kočka. To je naše přirozenost.“
Fido se rozhodl, že se také naučí mňoukat a pohybovat jako Micka. „Když se budu snažit, určitě to zvládnu!“ řekl si a pustil se do tréninku. Nejprve si vyzkoušel mňoukat. „Tak dobře, klidně a pomalu,“ mumlal si, „mňáááá… haf!“
„Ach ne!“ zakňučel. „Proč to končí hafem?“ Ale nevzdal se. Zkusil to znovu: „Mňá… haf! Mň… haf!“ Vždycky mu to ale nakonec sklouzlo do psího štěkotu.
Micka se na něj podívala, zasmála se a řekla: „Fido, zkus to ještě jednou, ale pomalu!“
Fido se posadil, zhluboka se nadechl, našpulil pusu a začal: „Mňááá… HAAA…F!“ Jakmile to zkusil, zakuckal se, ztratil rovnováhu a spadl na záda. Micka se začala smát, až se jí třásly vousky.
„No, to byla jen mňoukací zkouška,“ řekl Fido hrdě.
Další den se rozhodl, že se bude pohybovat stejně ladně jako Micka, protože to mňoukání asi není pro něj. „Musím být tišší a lehčí,“ řekl si. Pomalu kráčel po kuchyni, zvedal tlapky jako tanečník, když najednou šlápl na svůj ocas. „JAAUUU!“ zavyl a nadskočil, přitom zavadil o kuchyňský stůl, který se roztřásl a na zem spadl talíř plný sušenek.
„Ladnost mi asi taky nepůjde!“ a pokusil se sice vstát elegantně na všechny čtyři. Ale ouha! Zamotal se do záclony a začal se s ní točit jako v tanečním sále. „Koukejte, jsem kočka na plese!“ volal, zatímco se záclona zamotala kolem jeho tlapek.
„Fido, ty jsi hotová pohroma!“ smála se Micka, zatímco se Fido zabalil do záclony tak pevně, že vypadal jako obrovský chlupatý míč.
Poslední den všech jeho pokusů ho čekala lekce v přeskakování plotu. Fido si stoupl před plot a přikrčil se jako Micka. „Skočím ladně jako kočka,“ šeptal si, přivřel oči, zhluboka se nadechl a… Rozběhl se proti plotu, vyskočil do výšky a… „PLÁÁC!“ Přistál přímo na plotě, který se pod jeho váhou prohnul jako trampolína. Fido se odrazil a odskákal zpátky na dvůr.
Micka si k němu sedla a říká: „Víš, Fido, jsi skvělý pejsek. A právě v tom je tvoje kouzlo. Nemusíš být kočkou, abys byl úžasný.“
Fido se zastavil a zamyslel se. „Myslíš?“
„Ano!“ odpověděla Micka. „Lidé tě mají rádi pro to, kým jsi – veselý, hravý a plný lásky. Kočky mohou mňoukat a ladně se pohybovat, ale jen pejsek umí vrtět ocáskem a dávat tak najevo radost.“
Fido se rozhlédl po dvoře a zamyslel se. „Máš pravdu,“ přikývl. „Já jsem vlastně skvělý pejsek! A když budu vrtět ocáskem, všichni poznají, jak jsem šťastný.“
Od toho dne už se Fido nesnažil mňoukat jako Micka. Místo toho štěkal, vrtěl ocáskem a honil své hračky, jak nejlépe uměl. A víte co? Všichni ho za to měli ještě raději.
A Micka? Ta ho naučila, že je důležité být sám sebou. Když občas viděla, jak se Fido snaží být elegantní, zasmála se a řekla: „Takový hafající kočičí přítel!“
A od té doby se na dvoře rozléhalo nejen veselé „mňau“ Micka, ale i radostné „haf!“ Fida.
Micka si k němu sedla a říká: „Víš, Fido, jsi skvělý pejsek. A právě v tom je tvoje kouzlo. Nemusíš být kočkou, abys byl úžasný.“
Fido se zastavil a zamyslel se. „Myslíš?“
„Ano!“ odpověděla Micka. „Lidé tě mají rádi pro to, kým jsi – veselý, hravý a plný lásky. Kočky mohou mňoukat a ladně se pohybovat, ale jen pejsek umí vrtět ocáskem a dávat tak najevo radost.“
Fido se rozhlédl po dvoře a zamyslel se. „Máš pravdu,“ přikývl. „Já jsem vlastně skvělý pejsek! A když budu vrtět ocáskem, všichni poznají, jak jsem šťastný.“
Od toho dne už se Fido nesnažil mňoukat jako Micka. Místo toho štěkal, vrtěl ocáskem a honil své hračky, jak nejlépe uměl. A víte co? Všichni ho za to měli ještě raději.
A Micka? Ta ho naučila, že je důležité být sám sebou. Když občas viděla, jak se Fido snaží být elegantní, zasmála se a řekla: „Takový hafající kočičí přítel!“
A od té doby se na dvoře rozléhalo nejen veselé „mňau“ Micka, ale i radostné „haf!“ Fida.
pes, co chtěl být kočkou
Na kraji vesnice stál malý domek a v něm žili pejsek Fido a kočka Micka. Fido byl veselý pejsek s velkýma ušima, který měl všechny rád. Micka byla elegantní kočka s dlouhým ocáskem, která se uměla pohybovat s ladností a elegancí. Fido si vždycky myslel, že Micka je úžasná, a tajně si přál být jako ona.
„Jé, Micko,“ povzdechl si jednou Fido, když Micka ladně přeskakovala plot, „ty jsi tak elegantní! A když mňoukáš, všichni tě poslouchají.“
Micka se zastavila, zavrtěla ocáskem a zamrkala. „No, Fido, já jsem prostě kočka. To je naše přirozenost.“
Fido se rozhodl, že se také naučí mňoukat a pohybovat jako Micka. „Když se budu snažit, určitě to zvládnu!“ řekl si a pustil se do tréninku. Nejprve si vyzkoušel mňoukat. „Tak dobře, klidně a pomalu,“ mumlal si, „mňáááá… haf!“
„Ach ne!“ zakňučel. „Zase to končí hafem!“ Ale nevzdal se. Zkusil to znovu: „Mňá… haf! Mň… haf!“ Vždycky mu to ale nakonec sklouzlo do psího štěkotu.
Micka se na něj podívala, zasmála se a řekla: „Fido, zkus to ještě jednou, ale pomalu!“
Fido se posadil, zhluboka se nadechl, našpulil pusu a začal: „Mňááá… HAAA…F!“ Jakmile to zkusil, zakuckal se, ztratil rovnováhu a spadl na záda. Micka se začala smát, až se jí třásly vousky.
„No, to byla jen mňoukací zkouška,“ řekl Fido hrdě, i když se zamotal do vlastní ucha.
Další den se rozhodl, že se bude pohybovat stejně ladně jako Micka, protože to mňoukání asi není pro něj. „Musím být tišší a lehčí,“ řekl si. Pomalu kráčel po kuchyni, zvedal tlapky jako tanečník, když najednou šlápl na svůj ocas. „JAAUUU!“ zavyl a nadskočil, přitom zavadil o kuchyňský stůl, který se roztřásl a na zem spadl talíř plný sušenek.
„To nic!“ řekl si Fido, „byla to jen zkouška ladnosti!“ a pokusil se vstát elegantně na všechny čtyři. Ale ouha! Zamotal se do záclony a začal se s ní točit jako v tanečním sále. „Koukejte, jsem kočka na plese!“ volal, zatímco se záclona zamotala kolem jeho tlapek.
„Fido, ty jsi hotová pohroma!“ smála se Micka, zatímco se Fido zabalil do záclony tak pevně, že vypadal jako obrovský chlupatý míč.
Další den ho čekala lekce v přeskakování plotu. Fido si stoupl před plot a přikrčil se jako Micka. „Skočím ladně jako kočka,“ šeptal si, přivřel oči, zhluboka se nadechl a… Rozběhl se proti plotu, vyskočil do výšky a… „PLÁÁC!“ Přistál přímo na plotě, který se pod jeho váhou prohnul jako trampolína. Fido se odrazil a odskákal zpátky na dvůr.
Víš, co tahle pohádka ukazuje? Nemusíme se snažit být někým jiným, abychom byli úžasní. Tak jako se Fido snažil být jako Micka, ale zjistil, že být sám sebou – veselým a hravým pejskem – je mnohem lepší. Každý z nás má své jedinečné kouzlo a právě to nás dělá výjimečnými.
Otázky pro děti
Proč se Fido chtěl stát kočkou?
Jaké věci se Fido snažil napodobit?
Co se Fidu při jeho pokusech přihodilo?
Co si Fido uvědomil na konci?
Myslíš, že je důležité být sám sebou? Proč?
BAVIL TĚ PŘÍBĚH? MÁME JEŠTĚ PÁR TIPŮ NAVÍC!
ÚKOL: Vymysli a nakresli, jak by vypadalo hřiště podle tvé fantazie.
DOPLŇ VLASTNÍ SLOVA DO PŘÍBĚHU:
Vytvořte seznam vlastností nebo dovedností, které má pes nebo kočka (např. mňouká, štěká, leze na strom, aportuje). V textu ponechte prázdná místa, kam dítě doplní správná slova.
Pejsek umí _________.
Kočka ráda ___________.
Když je pejsek šťastný, __________ ocáskem.