malý vynálezce
malý vynálezce
malý vynálezce
Byl jednou jeden malý vynálezce jménem Matěj, který měl vždycky hlavu plnou nápadů. V hlavě měl neustále myšlenku, že potřebuje vynalézt něco opravdu velkého – něco, co mu umožní cestovat časem! Matěj totiž od rodičů slyšel, jak si asi hrály děti dřív, než existovaly mobily, tablety a počítače, jen si to nedokázal představit.
Po několika dnech kutění, šroubování a zapojování všech možných i nemožných drátků byl stroj času hotový! Byl to velký barevný stroj s blikajícími tlačítky, a Matěj ho nazval „Časohopska“. Posadil se do něj, nastavil páku na „Minulost“ a stiskl velké červené tlačítko. A v tu chvíli se vše kolem něj rozmazalo, svět se zatočil, a najednou byl Matěj v úplně jiném čase!
Když se rozhlédl, zjistil, že je na nějaké louce u vesnice, kde si hrály děti – ale neměly žádné mobily ani tablety! Jedna holčička se smála, když skákala přes švihadlo, a další kluci se honili kolem velkého dřevěného kolotoče, který sami točili, jiné děti si hrály na schovávanou za stromy a křoví. Všude byl slyšet smích a radostné volání.
Matěj byl zvědavý a překvapený. Přiběhl k chlapci, který držel dřevěné kostky. „Co to děláš?“ zeptal se Matěj. Kluk se na něj usmál a řekl: „Tohle je naše hra, jmenuje se základy království! Stavíme z kostek domečky a hrajeme si na architekty!“
Matěj nevěřil vlastním očím. Jak to mohlo být tak zábavné? Ale než se nadál, už sám stavěl a vytvářel fantastické budovy. Společně s dětmi si vybudoval hrad s věžemi a mosty, a Matěj byl nadšený, jak mu to jde. Když se hrad náhle zřítil, děti nebyly naštvané, ani smutné, ale začaly s úsměvem stavět znovu.
Pak se Matěj rozhodl posunout páku dál do minulosti. Stiskl další tlačítko a najednou se ocitl ve středověku! Na velikém nádvoří hradu si děti hrály s obručemi. Snažily se obruče co nejlépe točit, a Matěj byl překvapený, jak je to těžké! Potkal chlapce, který mu ukázal, jak obruč udržet v pohybu. Matěj si ji také vyzkoušel a snažil se být co nejrychlejší. Všichni se smáli, když Matěj obruč nedokázal udržet a ta mu padala na nohy a jemu to vůbec nevadilo, naopak měl potřebu to zkoušet tak dlouho, dokud mu to nepůjde.
Když se Matěj posunul čas ještě dál, ocitl se v pravěku. Děti z doby kamenné si hrály s přírodními materiály. Vyráběly si lodičky z listů a klacíků a pouštěly je po malém potůčku. Matěj se k nim připojil a s radostí zkoušel, kdo vyrobí nejoriginálnější lodičku.
Matěj vrátil zpátky do svého pokoje, uvědomil si, že děti v minulosti měly spoustu zábavy, i když neměly žádnou moderní techniku. Hrály si venku, používaly svou fantazii, vyráběly si hračky z toho, co našly, a hlavně si hrály spolu.
Matěj si pomyslel: „Možná bychom měli někdy vypnout mobily a tablety a zkusit si hrát jako děti dřív.“ A tak si Matěj vyrobil vlastní obruče a lodičky z listů, a když přišli jeho kamarádi, ukázal jim všechny hry, které viděl v minulosti. Nakonec si všichni hráli na architekty, točili obruče a pouštěli lodičky, až se to rozléhalo po celé ulici.
A Matěj věděl, že tohle byl jeho nejlepší vynález – ne stroj času, ale objev, že nejlepší hry jsou ty, které si vymyslíme sami.
Matěj vrátil zpátky do svého pokoje, uvědomil si, že děti v minulosti měly spoustu zábavy, i když neměly žádnou moderní techniku. Hrály si venku, používaly svou fantazii, vyráběly si hračky z toho, co našly, a hlavně si hrály spolu.
Matěj si pomyslel: „Možná bychom měli někdy vypnout mobily a tablety a zkusit si hrát jako děti dřív.“ A tak si Matěj vyrobil vlastní obruče a lodičky z listů, a když přišli jeho kamarádi, ukázal jim všechny hry, které viděl v minulosti. Nakonec si všichni hráli na architekty, točili obruče a pouštěli lodičky, až se to rozléhalo po celé ulici.
A Matěj věděl, že tohle byl jeho nejlepší vynález – ne stroj času, ale objev, že nejlepší hry jsou ty, které si vymyslíme sami.
malý vynálezce
Byl jednou jeden malý vynálezce jménem Matěj, který měl vždycky hlavu plnou nápadů. V hlavě měl neustále myšlenku, že potřebuje vynalézt něco opravdu velkého – něco, co mu umožní cestovat časem! Matěj totiž od rodičů slyšel, jak si asi hrály děti dřív, než existovaly mobily, tablety a počítače, jen si to nedokázal představit.
Po několika dnech kutění, šroubování a zapojování všech možných i nemožných drátků byl stroj času hotový! Byl to velký barevný stroj s blikajícími tlačítky, a Matěj ho nazval „Časohopska“. Posadil se do něj, nastavil páku na „Minulost“ a stiskl velké červené tlačítko. A v tu chvíli se vše kolem něj rozmazalo, svět se zatočil, a najednou byl Matěj v úplně jiném čase!
Když se rozhlédl, zjistil, že je na nějaké louce u vesnice, kde si hrály děti – ale neměly žádné mobily ani tablety! Jedna holčička se smála, když skákala přes švihadlo, a další kluci se honili kolem velkého dřevěného kolotoče, který sami točili, jiné děti si hrály na schovávanou za stromy a křoví. Všude byl slyšet smích a radostné volání.
Matěj byl zvědavý a překvapený. Přiběhl k chlapci, který držel dřevěné kostky. „Co to děláš?“ zeptal se Matěj. Kluk se na něj usmál a řekl: „Tohle je naše hra, jmenuje se základy království! Stavíme z kostek domečky a hrajeme si na architekty!“
Matěj nevěřil vlastním očím. Jak to mohlo být tak zábavné? Ale než se nadál, už sám stavěl a vytvářel fantastické budovy. Společně s dětmi si vybudoval hrad s věžemi a mosty, a Matěj byl nadšený, jak mu to jde. Když se hrad náhle zřítil, děti nebyly naštvané, ani smutné, ale začaly s úsměvem stavět znovu.
Pak se Matěj rozhodl posunout páku dál do minulosti. Stiskl další tlačítko a najednou se ocitl ve středověku! Na velikém nádvoří hradu si děti hrály s obručemi. Snažily se obruče co nejlépe točit, a Matěj byl překvapený, jak je to těžké! Potkal chlapce, který mu ukázal, jak obruč udržet v pohybu. Matěj si ji také vyzkoušel a snažil se být co nejrychlejší. Všichni se smáli, když Matěj obruč nedokázal udržet a ta mu padala na nohy a jemu to vůbec nevadilo, naopak měl potřebu to zkoušet tak dlouho, dokud mu to nepůjde.
Když se Matěj posunul čas ještě dál, ocitl se v pravěku. Děti z doby kamenné si hrály s přírodními materiály. Vyráběly si lodičky z listů a klacíků a pouštěly je po malém potůčku. Matěj se k nim připojil a s radostí zkoušel, kdo vyrobí nejoriginálnější lodičku.
Víš, co si z téhle pohádky můžeme vzít? Děti v minulosti neměly mobily ani tablety, ale uměly se bavit s věcmi, které našly kolem sebe. Zkoušely různé hry a zapojovaly svou fantazii. Někdy je fajn na chvíli odložit techniku a zkusit si hrát jako tehdy. I my si můžeme užít spoustu legrace, když vymyslíme vlastní hry nebo vyrobíme něco z obyčejných věcí, jako to dělal Matěj a jeho kamarádi.
Otázky pro děti
Jaký vynález Matěj vymyslel?
Do jakých časů se pomocí stroje dostal?
Co se Matěj dozvěděl o hrách dětí v minulosti?
Proč se Matěj rozhodl vrátit domů?
Co bys sis chtěl/a zahrát ty?
BAVIL TĚ PŘÍBĚH? MÁME JEŠTĚ PÁR TIPŮ NAVÍC!
ÚKOL: Nakresli, jak si děti hrají ve středověku.
Hra: „Vynálezce ve mně“ – vezmi si krabici s různými předměty (knoflíky, gumičky, papír).
Úkolem je vymyslet a nakreslit vlastní vynález, který by dokázal cestovat časem.