dobrodružství na obrazovce
dobrodružství na obrazovce
dobrodružství na obrazovce
Kdysi dávno, v roce 1972, žil mladý vynálezce jménem Ralph Baer. Ralph měl rád počítače a různé přístroje, ale nejvíc ho zajímalo, jak by mohl přenést zábavu do světa obrazovek. „Kéž bych mohl vytvořit něco, co by děti bavilo hrát na televizi,“ přemýšlel jednou ve své dílně.
Ralph si všiml, že obrazovky mají obrovský potenciál. Na nich by se mohly odehrávat nejrůznější příběhy! Ale jak to udělat, aby děti mohly do toho příběhu vstoupit a hrát si? „Co kdybych vymyslel hru, kterou by děti mohly ovládat pomocí ovladače?“ řekl si jednou večer.
A tak se pustil do práce. Vzal několik drátků, součástek a starých obrazovek a začal tvořit. Práce to byla těžká, a ze začátku se mu moc nedařilo. „Co když to nejde?“ povzdechl si Ralph, když se obrazovka podivně rozblikala a vydala „bzzzzt!“
Ale nevzdal se. Zkoušel znovu a znovu, až nakonec na obrazovce vykouzlil jednoduchou bílou čárku a kuličku. „Hurá! Něco se děje!“ vykřikl Ralph nadšeně. Teď už jen musel vymyslet, jak by s tím mohly děti hrát.
Postavil si malou krabičku s knoflíky, kterou nazval „ovladač“. Když ho otočil doprava, bílá čárka na obrazovce se pohnula taky! „To je ono!“ radoval se. „Teď můžeme hrát hru!“
A tak se zrodila první videohra na světě, kterou Ralph pojmenoval „Pong“. Byla to hra, kde se dvě bílé čárky pohybovaly po obrazovce a odrážely malou kuličku tam a zpátky, jako při stolním tenise. Ralph hru ukázal svým přátelům a brzy si ji všichni chtěli zahrát.
„To je zábava!“ volaly děti, když poprvé hrály Pong. Zkoušely si vzájemně odrážet kuličku, soutěžily a smály se, když kulička unikla jejich ovládání.
Ale tím příběh nekončí! Ralphův vynález se rozšířil do celého světa. Brzy další vynálezci začali vytvářet nové hry, které byly plné dobrodružství a překvapení. Děti se mohly ocitnout v závodech aut, stát se hrdiny v kouzelných světech, nebo dokonce letět vesmírem!
Postupem času se hry zlepšovaly a objevovaly se nové druhy ovladačů – s tlačítky, joysticky a nakonec i pohybové ovladače, které dětem umožňovaly skákat, tančit a hýbat se. Z obrazovek starých televizí se hry přestěhovaly do počítačů a chytrých telefonů. A dnes si děti mohou zahrát nejrůznější hry, kdekoliv a kdykoliv chtějí.
Ale to všechno začalo u jednoho vynálezce, který si jednou řekl: „Co kdyby děti mohly hrát na obrazovce?“ A tak se díky Ralfovi Baerovi zrodily videohry, které děti baví už po mnoho let.
dobrodružství na obrazovce
Kdysi dávno, v roce 1972, žil mladý vynálezce jménem Ralph Baer. Ralph měl rád počítače a různé přístroje, ale nejvíc ho zajímalo, jak by mohl přenést zábavu do světa obrazovek. „Kéž bych mohl vytvořit něco, co by děti bavilo hrát na televizi,“ přemýšlel jednou ve své dílně.
Ralph si všiml, že obrazovky mají obrovský potenciál. Na nich by se mohly odehrávat nejrůznější příběhy! Ale jak to udělat, aby děti mohly do toho příběhu vstoupit a hrát si? „Co kdybych vymyslel hru, kterou by děti mohly ovládat pomocí ovladače?“ řekl si jednou večer.
A tak se pustil do práce. Vzal několik drátků, součástek a starých obrazovek a začal tvořit. Práce to byla těžká, a ze začátku se mu moc nedařilo. „Co když to nejde?“ povzdechl si Ralph, když se obrazovka podivně rozblikala a vydala „bzzzzt!“
Ale nevzdal se. Zkoušel znovu a znovu, až nakonec na obrazovce vykouzlil jednoduchou bílou čárku a kuličku. „Hurá! Něco se děje!“ vykřikl Ralph nadšeně. Teď už jen musel vymyslet, jak by s tím mohly děti hrát.
Postavil si malou krabičku s knoflíky, kterou nazval „ovladač“. Když ho otočil doprava, bílá čárka na obrazovce se pohnula taky! „To je ono!“ radoval se. „Teď můžeme hrát hru!“
A tak se zrodila první videohra na světě, kterou Ralph pojmenoval „Pong“. Byla to hra, kde se dvě bílé čárky pohybovaly po obrazovce a odrážely malou kuličku tam a zpátky, jako při stolním tenise. Ralph hru ukázal svým přátelům a brzy si ji všichni chtěli zahrát.
„To je zábava!“ volaly děti, když poprvé hrály Pong. Zkoušely si vzájemně odrážet kuličku, soutěžily a smály se, když kulička unikla jejich ovládání.
Ale tím příběh nekončí! Ralphův vynález se rozšířil do celého světa. Brzy další vynálezci začali vytvářet nové hry, které byly plné dobrodružství a překvapení. Děti se mohly ocitnout v závodech aut, stát se hrdiny v kouzelných světech, nebo dokonce letět vesmírem!
Postupem času se hry zlepšovaly a objevovaly se nové druhy ovladačů – s tlačítky, joysticky a nakonec i pohybové ovladače, které dětem umožňovaly skákat, tančit a hýbat se. Z obrazovek starých televizí se hry přestěhovaly do počítačů a chytrých telefonů. A dnes si děti mohou zahrát nejrůznější hry, kdekoliv a kdykoliv chtějí.
Ale to všechno začalo u jednoho vynálezce, který si jednou řekl: „Co kdyby děti mohly hrát na obrazovce?“ A tak se díky Ralfovi Baerovi zrodily videohry, které děti baví už po mnoho let.
dobrodružství na obrazovce
Kdysi dávno, v roce 1972, žil mladý vynálezce jménem Ralph Baer. Ralph měl rád počítače a různé přístroje, ale nejvíc ho zajímalo, jak by mohl přenést zábavu do světa obrazovek. „Kéž bych mohl vytvořit něco, co by děti bavilo hrát na televizi,“ přemýšlel jednou ve své dílně.
Ralph si všiml, že obrazovky mají obrovský potenciál. Na nich by se mohly odehrávat nejrůznější příběhy! Ale jak to udělat, aby děti mohly do toho příběhu vstoupit a hrát si? „Co kdybych vymyslel hru, kterou by děti mohly ovládat pomocí ovladače?“ řekl si jednou večer.
A tak se pustil do práce. Vzal několik drátků, součástek a starých obrazovek a začal tvořit. Práce to byla těžká, a ze začátku se mu moc nedařilo. „Co když to nejde?“ povzdechl si Ralph, když se obrazovka podivně rozblikala a vydala „bzzzzt!“
Ale nevzdal se. Zkoušel znovu a znovu, až nakonec na obrazovce vykouzlil jednoduchou bílou čárku a kuličku. „Hurá! Něco se děje!“ vykřikl Ralph nadšeně. Teď už jen musel vymyslet, jak by s tím mohly děti hrát.
Postavil si malou krabičku s knoflíky, kterou nazval „ovladač“. Když ho otočil doprava, bílá čárka na obrazovce se pohnula taky! „To je ono!“ radoval se. „Teď můžeme hrát hru!“
A tak se zrodila první videohra na světě, kterou Ralph pojmenoval „Pong“. Byla to hra, kde se dvě bílé čárky pohybovaly po obrazovce a odrážely malou kuličku tam a zpátky, jako při stolním tenise. Ralph hru ukázal svým přátelům a brzy si ji všichni chtěli zahrát.
„To je zábava!“ volaly děti, když poprvé hrály Pong. Zkoušely si vzájemně odrážet kuličku, soutěžily a smály se, když kulička unikla jejich ovládání.
Ale tím příběh nekončí! Ralphův vynález se rozšířil do celého světa. Brzy další vynálezci začali vytvářet nové hry, které byly plné dobrodružství a překvapení. Děti se mohly ocitnout v závodech aut, stát se hrdiny v kouzelných světech, nebo dokonce letět vesmírem!
Postupem času se hry zlepšovaly a objevovaly se nové druhy ovladačů – s tlačítky, joysticky a nakonec i pohybové ovladače, které dětem umožňovaly skákat, tančit a hýbat se. Z obrazovek starých televizí se hry přestěhovaly do počítačů a chytrých telefonů. A dnes si děti mohou zahrát nejrůznější hry, kdekoliv a kdykoliv chtějí.
Ale to všechno začalo u jednoho vynálezce, který si jednou řekl: „Co kdyby děti mohly hrát na obrazovce?“ A tak se díky Ralfovi Baerovi zrodily videohry, které děti baví už po mnoho let.
Otázky pro děti
Kdo byl hlavní hrdina v příběhu a co vynalezl?
Jak si myslíš, že vypadala první videoherní konzole, kterou Ralph Baer vytvořil?
Myslíš, že bylo těžké vymyslet první videohru?
Jaké byly první videohry podle toho, co jsi slyšel/a v příběhu?
Kdyby ses mohl/a vrátit v čase, jakou videohru bys chtěl/a vymyslet?
BAVIL TĚ PŘÍBĚH? MÁME JEŠTĚ PÁR TIPŮ NAVÍC!
ÚKOL: Nakresli obal hry, kterou jsi vymyslel.
Hra: Navrhni svou vlastní videohru
V této aktivitě děti vymyslí svou vlastní jednoduchou hru, podobně jako to udělal vynálezce videoher v příběhu. K úkolu mohou patřit následující kroky:
- Vyber si hlavního hrdinu – Kdo bude ve tvé hře? Může to být zvíře, robot nebo klidně i marťan!
- Navrhni úroveň – Nakresli nebo popiš, jak vypadá svět tvé hry. Bude to džungle, vesmír nebo třeba zábavní park?
- Vytvoř jednoduchá pravidla – Co musí hlavní hrdina v dané úrovni zvládnout? Přeskakovat překážky, sbírat body nebo porazit nějaké protivníky?